Kostel

Celek kostela, který zahrnuje ohradní zeď hřbitova, bývalou márnici a sochu Jana Nepomuckého z r. 1824, je kulturní památkou ČR. Nahlédnout do kostela lze přes mříž za hlavním vchodem směrem od hřbitova. Otevřen je během nedělních bohoslužeb a při jiných veřejných událostech. V interiéru kostela upoutá iluzivní výmalba stropu s květinovými motivy a hlavní oltář s olejomalbou sv. Jana Křtitele z r. 1878 od ak. malíře Petra Maixnera. Od jara 2024 zde visí restaurátorsky obnovené obrazy křížové cesty. 

Riedlův lustr

V kostele na první pohled upoutá trojice nádherných lustrů z broušeného skla. Dva menší lustry věnovali kostelu místní obchodníci se sklem Ignáz Friedrich a Augustin Seidl z Polubného. Největší, prostřední lustr pochází z roku 1842 z dílny významného jizerskohorského skláře Franze Riedla, který jej také kostelu daroval. Franz Riedel, nejstarší syn z už tehdy vyhlášené sklářské rodiny, byl nejen schopný podnikatel, ale i výtečný rytec skla, jehož práce jsou dnes k vidění v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie. 

Franz Riedel založil roku 1829 sklárnu na Jizerce, nechal zde zbudovat – nedávno citlivě zrekonstruovaný – Panský dům a úspěšně vedl hraběcí huť v Antonínově. Vypracoval se mezi nejvýznamnější sklářské podnikatele v kraji. Hlavním sortimentem jeho hutí byly bižuterní tyče a tyčinky, flakonérie, bižuterními kameny a jako doplňkový sortiment sklo pro mačkáře a duté sklo.

Lustry v kostele v Polubném byly v roce 2003 profesionálně renovovány a vyčištěny a i dnes jsou výraznou dominantou hlavní kostelní lodě. 

Boční oltáře

Roku 1793 získal kostel dva boční oltáře ze zaniklého benediktinského kostela na Bezdězu. Tato plátna byla však značně poškozená, a tak díky snaze pátera Antona Röslera získal kostel roku 1878 nové obrazy. Jsou umístěny klasickým způsobem po bocích vítězného oblouku, jenž odděluje hlavní loď kostela od presbyteria. Rámy oltářů jsou bohatě vyřezány a zlaceny. Celková pořizovací cena činila 936 zlatých. 

Na pravém oltářním plátnu je olejomalba Panny Marie od rýnovického malíře Antona Wenzela. Je to kopie obrazu Sixtinské madony (někdy též zvaná Madona di San Sisto), světoznámého obrazu italského renesančního malíře Raffaela Santiho (1483-1520), který je dnes umístěn v obrazárně v drážďanském Zwingeru. Jedná se o vrcholné oltářní dílo, v němž v minulosti mnozí spatřovali ideální zobrazení zbožného rozjímání, tiché vznešenosti i vnitřní křesťanské síly. 

Obraz zobrazuje Pannu Marii, jež drží na rukou malého Ježíše a stojí přitom na oblaku před roztaženou oponou. Na oblacích před ní klečí papež sv. Sixtus po levé ruce a sv. Barbora po pravé. Madona je ztělesněním vznešenosti a humánnosti. Sestupuje jakoby k divákovi a ukazuje mu budoucího Spasitele. Papež Sixtus jí v hluboké úctě naznačuje cestu z oblaků na zem, zatímco sv. Barbora upírá pohled na dvojici andílků, kteří se opírají o spodní rám obrazu.